Vánoce u nás

07.11.2012 21:25

Omlouvám se že to tak trvalo, měla jsem v hlavě trošičku prázdno :)


...ano, správně, Vánoce. Jinak následující příběh nelze nazvat. Je sepsán metodou, kterou bych nazvala ,,Věta odtud, věta odtamtud.“ A ten název sedí. Následujících prvních pár vět jsou z knih ,,Alice a dóóóst dobrý Vánoce“ a ,,3 holky na stopě: Pozor, pusa!“ Kdo tyto knihy četl, možná je pozná. Většina vět jsou z mé hlavy, jinak by to nedávalo smysl. Absolutně žádný smysl.

 

,,Ruce vzhůru!“ křikla na mě Linn a namířila na mě banán. ,,Linn, tos neudělala!“  pronesla Kim. ,,Mám úplně husí kůži,“ vypískl od prahu načuřeně Spiderman. ,,No tak místo jahodového koktejlu udělala banánový, to je toho“ sykla Ann. ,,Jasně, v tom jsi fakt neporazitelná,“ houkla Kellie od dveří. ,,No to se ti povedlo, víš, že banánový nikdo nemá rád.“ Hádka na obzoru, pomyslela jsem si. Jsem Marie Linn Walkerová, právě stojím uprostřed kuchyně v domě na Tottenham Court Road 379 a zhnuseně se dívám na sklenici nažloutlého blebajzu. A ten Spiderman, to byl můj mladší brácha Benni. ,,Au!“ vypískla Ann, když jí na noze přistála Benniho noha. ,,Bez starostí, já to vypiju,“ řekla Ann. ,,Veselý Vánoce Linn, děkujeme mnohokrát,“ houkla Kim. (Já neřekla, že je Štědrý den? Pardon, tak já to řeknu teď: dnes je Štědrý den. Spokojeni?) ,,To je všechno?“ sykla jízlivě Linn. ,,A jak si to představuješ?“ utrhla se na ni Kim. ,,Nijak,“ odpověděla Linn zaskočeně, jelikož Kim tak často nevybuchuje. A zvlášť na ni ne. ,,Správně, nebudeme se hádat,“ skočil do hádky strejda Michael (čti Majkl). ,,No dobře, dobře!“ štěkly Linn a Kim. ,,Rád vás zase vidím,“ zívl strejda. ,,Vyspala ses dobře, Marie?“ zeptala se mě Kellie, moje druhá nejstarší sestra, hned po Linn. ,,Fajn,“ slyšela jsem ze svých úst vyjít lež. Ve skutečnosti jsem skoro nezamhouřila oka, jelikož z Annina pokoje se linuly falešné tóny vánočních koled. A z Kimina pokoje rocková hudba, která měla Ann přehlušit. A pak se z Annina pokoje linula hádka se Spidermanem Bennim. ,,Už toho mám po krk!“ štěkla Ann. ,,Nejdřív někdo uráží můj zpěv tradičních koled, a snaží se ho přehlušit nějakou šíleností (hej, to není naschvál, to mě jen tak napadlo!), pak mi za to umění nadává a pak přijde do mého pokoje a řve na mě, ať sklapnu. Mě to štve!“ zaječela a mě, Kim a Benniho vraždila pohledem. Já zapomněla říct, že jsem na Ann nakonec vlítla. Pak jsem usnula, protože se Ann konečně ztišila. Mám čtyři sestry a bráchu. Nejradši mám Kellie, pak Kim, Linn a nejmíň ráda mám Ann. Benniho mám ráda tak mezi Kellie a Kim.

,,Jsi úplně mimo sebe,“ konstatovala jsem. Ann se fakt tvářila hrozně. ,,Heleďte, co takhle uvařit vánoční oběd?“ zeptala se maminka.  ,,Já si dám jen vejce, jako vždy,“ řekla Ann protivně. ,,Aby ses nezcvokla, kdybych ti letos tu čočku pod čumák strčila. Ale můj suchý salát bez hrášku si dáte všichni, že?“ ohlédla se po Ann výhružně. ,,Jo,“ řekli jsme sborem celá rodina. Mamka si stoupla ke spíži a zvolala: ,,Kdo jde koupit čočku?“ Já a Benni jsme se přihlásili. Šli jsme do nejbližšího obchoďáku koupit 2 sáčky čočky. Dvě minuty potom, co jsme zaplatili, jsme vběhli do obchodu s vánočními ozdobami. Každý v rodině dostává měsíční kapesné 5 liber. Dohromady jsme s Bennim měli 10 liber, a chtěli jsme koupit na stromek nové řetězy. Jeden extra huňatý řetěz stál 50 pencí, tak Benni vzal jeden modrý a já jeden fialový. Konečně jsme se vydali domů. ,,Máme řetězy i čočku!“ křikl Benni. Mamka začala vařit čočku a my ostatní jsme se pustili do stromku, který táta včera přivezl. My ho zdobíme jednoduše. Nastříkáme sprejem s umělým sněhem, pak řetězy, co jsme koupili s Bennim, skleněné rampouchy a nakonec sem tam pověsíme takové malé modré svítící kouličky. Voilá, hotovo. Jak elegantní, jak originální. ,,Óběd!“ zavolala nás mamka. Jídlo bylo vynikající, jako každý rok. A Teď dlooouhé odpoledne. Já se zamkla ve svém pokoji a šla skypovat s mým přítelem Davem. Sláva, byl online. Zapnout webkameru, spustit skype a voilá. ,,Ahojky, Linn“ pozdravil mě mým druhým jménem. ,,Jak ti mám vysvětlit, abys mi říkal M-a-r-i-e,“ řekla jsem mu a nasadila si handsfree. Tak, teď mě nikdo neuslyší, řekla jsem si v duchu. ,,Jak je, zlato?“ zeptal se Dave. ,,Nuuudaaa,“ vzdychla jsem. ,,A ty?“ zeptala jsem se. ,,Já jsem ve skříni, schovávam se ségře,“ špitl. ,,Já si říkala, že tam máš tmu,“ odpověděla jsem. ,,Musím končit,“ špitl a obrazovka zhasla. ,,Někdy si říkám, jestli mě máš ještě vůbec rád, Davide Williamsi,“ zašeptala jsem na svůj tichý počítač. Všimla jsem si, že moje nejlepší kámoška Chloe je také online. Zavolala jsem jí. ,,Čau Chloe,“ pozdravila jsem ji. ,,Čau Marie, taky se nudíš?“ zeptala se a na důkaz toho, že se nudí, okázale zívla. ,,Šíííleně,“ odpověděla jsem. Zaslechla jsem kroky, tak jsem se přesunula do skříně. Posadila jsem se na svůj neobyčejně starý svetr a konverzovala se svojí nejlepší kámoškou. Uběhly asi dvě hodiny, když se zdola ozvalo kočičí vzteklé prskání a syčení. ,,To je Ginger a Sugar! Počkej minutku, Chloe!“ houkla jsem, když jsem si uvědomila, že to vychází z Linnina pokoje. ,,Tentokrát cukr se zázvorem?“ uchichtla se Chloe. Zvedla jsem se, vylezla jsem ze skříně a odemkla dveře pokoje. Na chodbě jsem zahnula doprava a sešla ze schodů. Vešla jsem do Linnina pokoje a zahlédla jsem peroucí se kočky. ,,Sugar! Ginger! Dost!“ křikla jsem, i když jsem věděla, že to nepomůže. ,,Linn! Mami! Pojďte nahoru, rychle!“ Nahoru přiletěla Linn a za ní mamka. ,,Linn, ty víš, co dělat,“ řekla mamka a natáhla se pro Gingerinu pochoutku a Linn podala Sugařinu pochoutku. Každá si stoupla z jedné strany a kočky se přestaly rvát. Místo toho šla každá za svou pochoutkou a té druhé si nevšímala.

Po třech dalších hodinách konzervace, pardon konverzace s Chloe jsem šla večeřet. Jako obvykle mňamka. Náš stromek vypadal nádherně, nemohla jsem se dočkat, až ho ráno znovu uvidím s nějakým tím dárečkem u stojánku. Po jídle následovalo obvyklé sledování vánočního programu v televizi. Spát jsme šli v deset. ,,Dobrou noc,“ pozdravili jsme se všichni a šli do svých pokojů. Usnula jsem velmi rychle, což se běžně nestává. Ráno jsem vstala jako poslední. V naší rodině je zvyk, že kdo vstane o Vánocích poslední, dělá snídani, tudíž své dárky jako poslední rozbaluje, což je děs. Dívat se na ostatní a přemýšlet, co vás tam čeká... Na druhou stranu to má výhodu, že víte, kolik tam toho pro vás je. A ten co poslední vstane, taky poslední snídá, protože podle naší tradice rozbalujeme dárky už před snídaní. Konečně byla snídaně hotová. Já se vrhla na dárky a dostala jsem docela dost věcí. Nejlepší byla parfémová laboratoř, což je úžasná věc. Taky výrobu krystalů, což je taky skvělé. Teď jsem našla další dárek s mojí jmenovkou. Krabice měla sem tam díru a byl na ní nápis ,,Pozor, křehké!“ Otevřela jsem ho a na mě vykouklo to nejnádhernější koťátko na světě. ,,To je fakt pro mě?“ zeptala jsem se mamky. ,,Ovšem. Každý rok dostane někdo mladší zvířátko. Příště je na řadě Ann,“ usmála se na mou mladší sestru. Koťátko bylo mourovaté, s bílými packami a bříškem, a modrýma očima. ,,Budu jí říkat Vločka,“ řekla jsem. ,,Je to kocourek,“ řekl taťka. ,,Tak Sněhuláček,“ zahihňala jsem se. Táta mi podal pro Sněhuláčka krásný pelíšek a Linn mi dala, ehm, záchůdek a stelivo. ,,Pojď, Sněhuláčku,“ řekla jsem, uložila ho do pelíšku a vzala ho nahoru. Sněhuláček hned usnul. Teď jdu snídat. Uvidíme se u silvestrovského příběhu. Čau.

 

komentáře