Valentýn

07.02.2013 13:41

 

 

Poslední dobou Vám vyprávím jenom svoje příběhy. Neunavuje už Vás to trochu? Tenhle příběh je od mojí sestřenky z druhého kolena, která žije v Itálii. Myslím že vám bude připadat sladký. Pěknou zábavu Vám přeje Marie.

 

O 14. únoru se Viola vzbudila překvapivě brzy. ,,Kolik je hodin?“ ,,Před pěti minutami bylo šest,“ ozval se bratrův hlas. ,,Tak komupak přijde do ruky tvoje Valentýnka? Tomu Vilémovi nebo jakže se jmenuje?“ ,,Vincent. A je to moje věc, takže do toho nestrkej ten tvůj chobot, jasný?“ zpražila ho Vio. ,,Nehádejte se laskavě. My bychom ještě rádi spali,“ odpověděla Lili, jejich starší sestra. ,,A o kompak je vůbec řeč? O Vilémovi Marci? A Vincentovi Foriovi? Není to tvůj kluk, Vio?“ začala Lili šťourat. ,,Není to moje věc?“ ,,Violo Fiaianová, jsem tvoje starší sestra, mám právo to vědět. Odpověz.“ ,,Pfff. Jo, jo, jo. Šťouro,“ řekla jí Viola. ,,Heleďte, naši se za chvilku vzbudí, jestli se nepřestanete štěkat,“ vmísil se do hádky Victor. ,,Hele, jestli nerozeznáš psí štěkot od lidskýho hlasu, tak jseš fakt idiot,“ rozlehla se Liliina vzteklá odpověď po obýváku. ,,Pojďte, uděláme snídani,“ navrhl Victor vztekle. ,,Haf!“ posmívala se mu Lili. ,,Fakt vtipný Liliano,“ odpověděl vztekle Victor, zatímco Vio dalo pořádnou práci, aby smíchy nespadla na podlahu.

 

Když došli do kuchyně, zjistili, že je ještě tma, a hned se dali do vaření. Lili byla mistr, protože už za pár měsíců měla dokončit hotelovou školu a ke všemu měla tři zlaté medaile za školní kolo v pokročilém vaření. Za 15 minut měli vše hotovo. Dnes byla na jídelníčku slanina po francouzsku a topinky, také po francouzsku. Když vařili obvyklé ranní nápoje, vstali rodiče. Lili se jich tak lekla, že na sebe málem vychrstla Violinu horkou čokoládu s vanilkou. Protože u Fiaianových nebylo neobvyklé, že děti udělají snídani, popřáli si jen dobré ráno a dali se do jídla. ,,Lili, kam ty na ty recepty chodíš?“ začal taťka. ,,Ne, že by nebyly dobré, ale stejně mě zajímá, kde je bereš,“ dokončil svou řeč. ,,U Timura a ve škole,“ odpověděla Lili prostě. ,,A kam na ně chodí on?“ nedal se odbýt taťka. ,,K mamce,“ řekla Lili. ,,Nech si ty jednoslovné odpovědi a odpovídej přímo!“ okřikl Lili otec. ,,A co asi dělám?“ ohradila se Lili netečně. ,,Když už je řeč o Timurovi, mám pár otázek,“ vložila se do diskuze mamka. ,,Za prvé, proč ti říká Li-Li? Za druhé, neměl by tě někam pozvat?“ zeptala se mamka. ,,Li-Li mi říká každý druhý člověk. A pozval mě na oběd,“ odpověděla Lili. ,,A ty, Victore?“ nedala mamka pokoj. Vio už už chtěla říct, jaká je mamka šťoura, ale rozmyslela si to. Moc dobře totiž věděla, že mamka se, obzvlášť takhle po ránu, snadno vytočí. ,,Pozval jsem jí na procházku,“ odpověděl Victor. "Amatér," pomyslela si Vio. ,,A ty Vio?“ šťourala mamka dál. "Ups," pomyslela si Vio polekaně. ,,Nóóó...“ protáhla Vio vyhýbavě. V té chvíli se ozval zvonek. "Uf," vynořilo se Vio v hlavě. ,,Jdu dolů,“ vyjekla dřív, než si to pořádně rozmyslela. Nechala vstávající Lili stát a seběhla dolů. Když otevřela dveře, na prahu nestál nikdo jiný než Vincent Forio. ,,Ahoj, neruším?“ řekl, když si všiml, že má Vio na sobě noční košili. ,,N-ne,“ odpověděla Vio v rozpacích. ,,Chci tě pozvat na večeři. V osm u mě před stájí. A jezdeckou přilbu s sebou,“ dodal s úsměvem. ,,J-jasně,“ zakoktala se Vio. Když Vincent odešel, začala se Vio trmácet do patra. Pořád tomu nemohla uvěřit. Vincent jí pozval na večeři! To neudělal jak amatér Victor, tak i getleman Timur. Nejlepší den mého života, pomyslela si Vio, když se konečně dostala do patra. ,,Tak jak je to s Vincentem?“ dožadovala se mamka odpovědi. ,,Pozval mě na večeři,“ odpověděla Vio rozpačitě. ,,Kecáš!. Jenom chceš, abych měl špatný svědomí, že jsem Lindu nepozval na pořádný rande,“ naježil se Victor okamžitě. ,,Já si nemyslím, že by si Vio vymýšlela. Naopak,“ začala Lili. ,,Vincent je správný getleman. To neudělal ani Timur, ani brácha,“ dokončila svoji teorii. ,,Ale jdi, Timur je taky gentleman. To se ovšem nedá říct o Victorovi,“ zašeptala Vio druhou větu tak, aby jí slyšela jenom Lili.

 

Když dojedla, došla do svého pokoje, zamkla se a pustila si Alvina a chipmunky. Když začínala Come and Get It, ozvalo se klepání na dveře. Vio otevřela a zjistila, že Lili jí chce výjimečně navštívit. ,,Copak?“ zeptala se Vio překvapeně. ,,Tvoje rituály znám dobře. Chipmunky si pouštíš vždycky, když si vybíráš oblečení. Chceš pomoct?“ zeptala se Lili. ,,Už mám vybráno. Ale potřebovala bych se večer nalíčit. Nepůjčila bys mi něco?“ zažadonila Vio. ,,No dobře. Pro tuhle příležitost můžeš výjimečně navštívit můj pokoj a vybrat si sama,“ řekla Lili. ,,Nebo snad chceš, abych ti vybrala já?“ zeptala se, když si všimla Violina překvapeného výrazu. ,,N-ne. Vyberu si sama,“ řekla Vio šťastně. Poprvé navštíví sestřin pokoj a může si dokonce vybrat líčidla! Nenápadně se štípla, jestli se jí to jenom nezdá. Nezdá! To je bezva, bezva, bezva den. Vyšla ze svého pokoje a šla za sestrou o patro výš. Liliin pokoj byl stejně velký, jako Violin, až na to, že tam bylo víc věcí, tudíž vypadal o něco menší. Vzadu v rohu stál stolek s velkým zrcadlem a líčidly, ze kterých si mohla Vio v pohodě vybrat. Asi po deseti minutách pátrání měla Vio vybráno: růžové stíny, řasenku, žehličku na vlasy a tmavě růžovou barvu na melír. ,,Nojo, objevila jsi i moje vlasové potřeby. Vlasy ti udělám rovnou, ale tak v půl osmé sem přijdeš a já tě nalíčím, OK?“ prohlásila Lili. ,,OK,“ opáčila Vio a odešla.

 

Když šla kolem Victorova pokoje, mumlal si pro sebe nějakou fyzikální rovnici: ,,malé té rovná se druhá odmocnina z dvě es lomeno gé,“ zahučel a bylo slyšet nějaké škrábání, z čehož Vio usoudila, že Victor tu rovnici zapisuje na svou tabuli. Vio chvilku přemýšlela a pak zaklepala. ,,Dále,“ ozvalo se. ,,Ahoj. Co děláš?“ zeptala se Vio, protože fyzika je až od šestky a Vio byla teprve v pětce. ,,Volný pád. Přičemž když hodíš třeba kovadlinu a kuličku najednou z velký vejšky, dopadnou oba ve stejnej moment,“ odpověděl Victor. ,,A jak to víš? Snad jsi...“ začala Vio vylekaně. ,,Ne, neházel jsem kovadlinu, ale medicinbal a kolečko rohlíku,“ ujistil ji Victor. ,,Díkybohu. A příště mě laskavě tak neděs!!!“ vynadala mu Vio a pohodila černými vlasy s růžovým melírem. ,,Hezký vlasy,“ ušklíbl se Victor posměšně. ,,Sklapni Vi-Ci,“ odpověděla Vio s napodobením Lindina hlasu. ,,Moc vtipný, Vii,“ řekl Victor a pokusil se napodobit Vincenta. Ale moc se mu to nepovedlo, takže oba vyprskli smíchy. ,,Pssst, nebo nás Lilou uslyší,“ řekla Vio a zalykala se smíchy. 'Lilou' byla Liliina přezdívka od Timura, 'Vii' byla Violina přezdívka a 'Vi-Ci' byla Victorova. Vio odešla z Victorova pokoje a vrátila se k sobě, kde měla na posteli poházené oblečení, které si připravila na večerní rande. Vybrala si koženou, tmavě růžovou vestičku na knoflíky, pod níž si chtěla dát světle růžovou blůzku a dále tříčtvrteční růžové legíny – tu čtvrtinu zaplní jezdecké boty. Růžová je podle Vio úúúžasně romantická. Potom ostatní oblečení uklidila zpátky do skříně.

 

Za chvilku jí volala mamka, ať dojde nakoupit na oběd. Dostala za úkol koupit hranolky, mouku, krůtí řízky, malinový džus a Sprite. Když se vrátila z nákupu, mamka se dala do vaření s tátovou výjimečnou pomocí a Lili se chystala na rande s Timurem, takže zůstali jen čtyři. Naobědvali se a Victor odešel s Lindou ven. Když bylo půl osmé, Vio se převlékla a zašla za Lili. Ta už na ní čekala. Ještě jí upravila vlasy a dala se do líčení. Za pět osm si došla Vio pro jezdecké boty a přilbu a vydala se za Vincentem. Když k němu došla, stál na dvoře a držel dva krásné poníky zbarvením šedý šiml. Jeden z nich byl Vincentův Amethyst a ten druhý byl zřejmě Smaragd, nebo Růženínek. ,,Ahoj, vypadáš báječně, Amethysta poznáváš, viď? Tak dovol, abych ti představil Rubiho,“ řekl a usmál se. Když si Vio prohlédla Rubiho, zjistila, že vypadá úplně jako Konnor z knížek Zuzka a poníci. ,,Ahoj, Rubi je nový?“ zeptala se. ,,Jo. Jeho celé jméno je Magique Rubis, ale všichni mu říkají jen Rubi,“ řekl Vincent. ,,Proč mají vaši koně jména po diamantech?“ zeptala se Vio. ,,Protože jsou krásní jako diamanty. Jako diamant jménem Viola Fiaianová,“ řekl a díval se Vio do tmavých očí. ,,Díky Vincente,“ řekla Vio a trochu zčervenala v obličeji. ,,Myslela jsem, že to je Smaragd,“ řekla Vio. ,,Smaragd je taťka!“ řekl Vincent šťastně. ,,Ukážeš mi hříbátko? Prosííím,“ zeptala se Vio. ,,To víš, že jo, Vii,“ řekl Vincent a zavedl jí do stáje. Hříbátko bylo v boxu kousek od Smaragdova boxu s mamkou Diamant Églantine. ,,Páni, to je sladké! Vypadá opravdu jako Smaragd. Jak se jmenuje?" zeptala se Vincenta Vio. ,,Nevíme. Rozhodujeme se mezi Opálem, Safírem a Briliantem. Můžeš vybrat ty, jestli chceš," řekl Vincent mile.


,,Díky, já bych vybrala safír. Má oči trochu do modra." řekla Vio. ,,Jo, tomu se říká buď skleněné oko, nebo rybí oko. Tak ať je to Safír. Nepůjdeme na jídlo?" zeptal se. ,,A kam? Do restaurace?"  zeptala se Vio. ,,Ne. Zavři oči a já tě tam dovedu," řekl Vincent tiše. ,,Zavři oči," zašeptal. Vio zavřela oči a nechala se Vincentem vést. Šli dvorem, pak prošli dveřmi, vyšli troje schody a prošli dalšími dveřmi. Když se zastavili, Vincent jí políbil a Vio otevřela oči. Stáli zřejmě v podkroví. Z okna bylo vidět na stáj, v níž stáli spící koně a poníci. Kousek od okna stál stolek se svíčkami, dvěma talíři a tác, zřejmě s jídlem. Vincent jako správný gentleman odsunul Viole jednu z židlí, aby se mohla posadit a sám si sednul na protější židli. Vincent odkryl víko tácu a pod ním se objevila voňavá pizza. Vincent oběma nandal porci a pustili se do jídla. Viole pizza opravdu zachutnala. Jako by jí už někdy jedla. Po hlavním chodu podával Vincent dezert. Vafle s lesními jahodami a malinami. Ovoce bylo ještě teplé, takže zahřálo tento studený večer. Jako nápoj Vincent uvařil zázvorový čaj, o kterém si Vio řekla, že při první příležitosti poprosí paní Foriovou o recept. Při večeři nepromluvili ani slovo. Vincent ticho přerušil: ,,Vyrazíme?“ zeptal se. ,,Jistě,“ řekla Vio nervózně. Sešli po schodech dolů a vyšli na dvorek za poníky. Vincent pomohl Vio na poníka a nasedl na Amethysta. Vio se ani nedivila, že musela přijít tak dlouho; podél cesty, po které jeli všude zářily čajové svíčky růžové barvy. Stejné, jako byli na stole při večeři, jak si Vio všimla. Dojeli do třešňového sadu, kde byla připravená lavička a na ní ležela zlatá obálka. ,,Pro tebe,“ zašeptal a Vio dostala pusu znovu. Otevřela obálku a vytáhla papír úplně stejně růžový, jako obálka. Uvnitř byla básnička:

 

 

Nekrásnější ze všech květů,

jen pro tebe mé srdce je tu,

jsi má pohádková víla

a chci, abys se mnou žila,

pak rozkvete celý kraj,

a život bude sladký ráj.

 

 

Na něco takového prostě nelze odpovědět slovy. Vio vsunula Vincentovi do ruky svou Valentýnku:

Jsi mým sluncem zářivým,
jsi měsícem jiskřivým.
Jsi mou hvězdou toulavou,
jsi mou básní zdlouhavou.
Jsi mým jasným úplňkem,
jsi hřejivým útulkem.
Ty nedáváš mi v klidu snít,
bez Tebe já nemůžu být

 

A pak… Vio si nic nepamatuje. Ví jen, že ji Vincent objal a dal jí pusu. Víc neví nikdo na planetě.

 

komentáře