Tak komu? (4. díl)

23.03.2013 21:26

Vešla jsem do domu a kluci za mnou. Vystoupali jsme po schodech do mého pokoje. Ale můj bratr se tam nějakým záhadným způsobem dostal před námi. Začal pobíhat vyděšeně dokola.  ,,Hej!“ řekla jsem a čapla ho za nohy. ,,Zmiz,“ poručila jsem. ,,A jak asi, když mě držíš za nohy?“ zeptal se jízlivě. ,,Promiň, řekla jsem a pustila ho. ,,Počkej,“ zarazila jsem ho. Otočil se. ,,Proč jsi dal mámě ten klíč?“ zeptala jsem se ho. ,,Viděla, že se trápíš a když zjistila, že ses zase zamkla, chtěla se k tobě dostat. Tak jsem jí ho dal,“ řekl prostě. ,,Aha. A co tu hledáš teď?“ odpověděla jsem. ,,Atlas,“ řekl. ,,K čemu zas?“ řekla jsem otráveně. ,,Nevím, kde je Bradford,“ pokrčil rameny. Vyprskla jsem smíchy. Zayn se na něj podíval. ,,V Yorkshiru,“ ušklíbl se. ,,Dík,“ poděkoval a odešel. ,,To je divný, podle mě se mě na Bradford ptá vždycky když ho tu načapám,“ řekla jsem zamyšleně. ,,Třeba hledá  něco jiného,“ napadlo Liama. Porozhlédla jsem se po pokoji a došla k místu, kde obvykle mívám skrytý deník. ,,Je pryč!“ křikla jsem. ,,Co?“ zeptal se Loui. ,,Můj deník!“ vykřikla jsem hystericky. Rozběhla jsem se za ním. ,,Jen počkej ty...“ řvala jsem na něj. ,,Jessico, klídek, už jsi zase vzteklá,“ uklidňoval mě Harry. ,,Já tam mám ale napsáno všechno, svoje tajemství, co se mi stalo a prostě všechno!“ hysterčila jsem. ,,A jé,“ povzdechl si Harry. Když jsem doběhla k jeho pokoji, nikdo tam nebyl. Pak se za mnou ozval hlas. Bráchovo hlas. ,,Když usínám, myslím na ně, na těch pět úžasných kluků co mi tolik změnili život. Nevím, jestli se s nimi někdy setkám, ale věřím tomu, že se mi to povede. Miluju je,“ předčítal. Kluci se zarazili. ,,Ty všiváku!“ zařvala jsem. Vyrvala jsem mu deník z ruky. Pak mi ale vyklouzl a vypadla z něj fotka Alexe. Kluci se na mě podívali. Do očí mi znovu vhrkly slzy. Dupla jsem na ní, sebrala deník a vrátila se do pokoje. Fotka zůstal ležet na zemi. Když za mnou kluci přišli, seděla jsem na posteli a brečela. ,,Jessico, prosím tě, už se vzchop!“ řekl mi Niall. ,,Je to těžký,“ řekla jsem a utřela si slzy. ,,Co to z toho deníku ještě čouhalo za papíry?“ zeptal se Liam zvědavě. Podala jsem mu svůj deník. Vytáhl z něj papíry. Naše fotky, valentýnky co mi posílal, dopisy, přáníčka… ,,Znám ho dva roky,“ řekla jsem. ,,Ale asi ne dost dobře. Takhle mi ublížit,“ pokračovala jsem. ,,Nikdo mi v životě tolik neublížil,“ vzlykala jsem dál. ,,Jessie,“ začal Loui a sedl si vedle mě. Otočila jsem se, protože mi tak nikdo nikdy neřekl. ,,Věř mi, že každá rána se zahojí, i ty v srdci. A i když po nich může zůstat jizva, skoro zmizí,“ uklidňoval mě a objal mě. Vybrečela jsem se mu na rameno. ,,Kluci...,“ začala jsem. ,,Nic neříkej a poslouchej,“ řekl mi Zayn uklidňujícím hlasem. Podívala jsem se na něj. I kluci se na něj podívali zmateně. ,,Komu z nás bys věnovala svoje srdce?“ zeptal se. Tím mě dost zaskočil. ,,To myslíš vážně?“ zeptala jsem se zmateně. ,,Tak komu?“ trval na svém. ,,Kdybych to řekla, vy se naštvete. A já nechci být tou, co zničila One direction,“ dostala jsem ze sebe. ,,Jessie, my se nenaštveme,“ řekl Harry. Mlčela jsem. Po očku jsem se ale dívala na Nialla. Postřehl to, ale mlčel. Pak to ale postřehli i Louis s Harrym. Začalo se mi špatně dýchat. ,,Jessie?“ zeptal se Niall. Podívala jsem se na něj. ,,Chápeme, že je to pro tebe těžké, ale řekni prostě jméno jednoho z nás,“ řekl mi. Nadechla jsem se. Kluci se na mě napjatě dívali. Tedy jen Zayn s Liamem, ostatní to jen předstírali. Ale místo, abych promluvila, skutálela se mi po tváři další slza. Skryla jsem tvář do dlaní. Když jsem byla zticha nějakou chvilku, Niall to nevydržel a řekl to. Když to řekl, kluci se na něj podívali. A pak na mě. ,,Fakt?“ zeptal se Zayn. Mlčky jsem přikývla. Kluci byli taky zticha. Začal mi zvonit telefon. Byl to Alex. ,,Co mi tenhle může chtít?“ zavrčela jsem a vypla jsem to. Pak znovu. ,,Co je?“ zeptala jsem se naštvaně. ,,Prosím, promiň mi to...fakt mě to mrzí,“ brečel do telefonu. ,,Řekla jsem že ne a dej mi pokoj!“ zařvala jsem do sluchátka. ,,Jess, prosím,“ fňukal. ,,Ne a tečka,“ řekla jsem a vypla jsem mobil. ,,Zase Alex?“ zeptal se Liam. ,,Jo,“ zavrčela jsem. ,,Hele, ty nebrečíš!“ řekl Niall vesele. Jen jsem ho objala, protože teď byl konečně jen můj, můj, můj! Dva roky jsem ho milovala, současně s Alexem. A teď ho mám jen pro sebe. ,,Nialle-“ začala jsem, ale on mě přerušil. A to tak, že mě políbil. Zamilovaně jsem se mu dívala do očí a on do mých. ,,Lidi, my tu ještě jsme,“ upozornil Liam. ,,Pardon,“ zasmála jsem se. ,,Proč se omlouváš?“ zeptal se Niall. ,,Já nevim,“ řekla jsem a začala se hihňat. ,,Čemu se směješ?“ ptal se dál. ,,Já nevim,“ smála jsem se dál. ,,Ty nic nevíš,“ řekl Liam. ,,Asi ne,“ řekla jsem a začala se hihňat ještě víc. Kluci se nakonec rozesmáli taky. Náš smích se rozléhal po domě. Smála jsem se tak, že jsem i spadla z postele, na které jsem seděla. ,,Kluci,“ řekla jsem když jsem se konečně přestala smát. ,,Co?“ zeptal se MŮJ Niall. ,,Vy jste neuvěřitelně super,“ řekla jsem a objala Nialla. Zbytek dne jsme strávili koukáním na filmy. Asi ve čtyři odpoledne se rozpoutala bouřka. Jelikož byl začátek léta, nebylo to žádné překvapení. Hromy a blesky bylo jistě slyšet na míle daleko. Notebook jsem raději vypojila ze zásuvky. Když mi baterka došla, bylo šest a mamka nás volala k večeři. ,,To jsme se fakt celé odpoledne dívali na filmy?“ zeptal se Loui udiveně. ,,Jo,“ odpověděla jsem. Sešli jsme schody a sedli si ke stolu. Mačkali jsme se na sebe, ale mě to nevadilo. Z jedné strany Niall a z druhé Liam. Ovšem s příborem se mi pracovalo dost špatně, protože jsme do sebe navzájem šťouchali. Po jídle museli kluci bohužel odejít. ,,Pa, zlato,“ řekla jsem Niallovi a dala jsem mu pusu. Bouřka už naštěstí přešla, tak mohli kluci v pohodě odejít. Pár kroků od našeho domu je začly pronásledovat fanynky. Rozesmála jsem se a zamávala jim.

 

Tak to byla moje první FFka, hope you liked it :)

 

komentáře