Silvestr u nás

16.12.2012 11:35

 


,,Sněhuláčku, stůůůj!“ zaječela jsem já, Marie Linn Walkerová. Kdo mě ještě nezná, tak si honem rychle přečte povídku ,,Vánoce u nás.“ Sněhuláček je moje kotě. Dneska je výjimečný den, 31. 12. 2012, 8:00 hodin. Normálně takhle brzo nevstávám, ale dnes mě vytáhla z postele báječná vůně slavnostního oběda (a taky Sněhuláček, kterého ta vůně přilákala jako prvního). ,,Zastav!“ křičela jsem a málem jsem se přizabila na schodech. Naštěstí dveře kuchyně byly zavřené. Nepochopila jsem, jak jsem to mohla cítit. ,,Mami, hoď mi sem kočičí konzervu!“ křikla jsem přes zavřené dveře. ,,Tuňák, kachna, kráva, nebo kuře?“ zeptala se mamka. ,,Kachna!“ křikla jsem a vzala jsem Sněhuláčka do náruče. Mamka pootevřela dveře a dala mi konzervu a misku. Najednou se Sněhuláčkovi povedlo mi vyklouznout. ,,Hej, stůůůj!“ vykvikla jsem a začala ho znovu pronásledovat. Mamka smažila něco jako řízky, a mrňousek se málem spálil. ,,Hej, prcku, kam se řítíš?“ zeptala se mamka, která ho stihla chytit dřív než já. ,,Dík mami,“ řekla jsem a čapla jsem prcka. ,,Vezmi si ho do obýváku, ať se nají v klidu,“ řekla mamka a zavřela dveře. V klidu nebylo to správné slovo, protože v obýváku byly nastěhovány další tři kočky, Ginger, Sugar a Andy. Pořád si na mrňouse nemohly zvyknout, ačkoli už tu bydlel týden. Pořád po něm pokukovaly a očichávaly ho. Po chvíli mě přestalo bavit je pozorovat, vyndala jsem z kapsy telefon a zavolala Daveovi. ,,Dovolali jste se k Daveovi Williamsovi. Potřebujete-li mi něco naléhavě sdělit, počkejte na zaznění melodie,“ ozvalo se ze sluchátka. Proč mě nenapadlo, že Dave bude ještě spát? Uch, můj mozek by mi příště měl dát vědět, že odjíždí na dovolenou. Ukončila jsem hovor a zavolala Chloe. Ta bývá touhle dobou u snídaně s mobilem v kapse. ,,Haló?“ zeptal se Chloein hlas. ,,Čau Chloe, nepůjdeš skypovat?“ zeptala jsem se. ,,Promiň, nemůžu. Přijede babička z Edinburghu. Nenávidí nepořádek, musíme si každý uklidit v pokoji,“ řekla smutně. ,,Já myslela, že ty si v pokoji denně uklízíš,“ podivila jsem sem se. ,,Taky že já mám uklidit koupelnu. A zamést dvorek. A připravit jí pokoj. Já tu babi nemůžu vystát, Marie!“ postěžovala si Chloe. ,,Nechceš, abych přišla a pomohla ti?“ nabídla jsem. ,,To nepůjde. Babička přijede v poledne, a kdyby tě tu viděla, musela bys zůstat na oběd a já vím, jak je pro tebe Silvestr důležitý. Navíc bude vařit babička a ty víš, jak to dopadlo posledně, když vařila ona,“ oznámila s lítostí. Jo, to si pamatuju moooc dobře. Chloe tenkrát slavila narozky a mě a pár dalších holek pozvala na oběd. Týden jsem zůstala doma s průjmem a zvracením. Týden přátelé, celý týden. ,,Dobře, ale slib, že hned jak si babi půjde dát šlofíka, zavoláš,“ řekla jsem neoblomně. ,,OK,“ zívla Chloe a položila to. ,,Hej bando, kdo se mnou postaví hrad ze sněhu?“ ozval se Keliin hlas zezhora. Nikdo se neozval. ,,Já jdu,“ řekla jsem. ,,Dík, potom půjdem bruslit,“ řekla a sešla dolů ke mně. ,,Bruslit?“ zaslechla jsem čtyři další hlasy patřící Ann, Kim, Linn a Bennimu. Bruslení bylo druhou částí SST (Sourozenecké Silvestrovské Tradice) a podle ostatních zábavnější. Přes zábradlí ze dvou pater na nás koukalo pět hlav. Ta pátá patřila strejdovi Michaelovi a ten se zřejmě spíš divil, co to má ten povyk znamenat. ,,Tak na snídani, jinak se nebude konat ani Velká stavba, ani Velké bruslení,“ řekla mamka z kuchyně. Všech pět nás šlo do kuchyně na vajíčka á la Silvestr. To znamená galettes s volským okem a jako příloha smažená slanina. ,,Tak, vyčistit zuby, oblíct a vééén!“ křikla Kellie. Všichni jsme se vrhli do koupelny pro kartáčky. Potom jsem vlítla do pokoje a oblíkla se. Zahradu jsme vzali útokem. ,,Hrábě?“ zeptala se Kellie Kim. ,,Mám,“ odpověděla. ,,Kýble?“ ,,mám,“ a takhle se zeptala Kellie na všechno, co jsme potřebovali. Najednou mi za krkem přistála sněhovka. ,,Beeenniii!“ zaječela jsem. ,,Hej hej, žádný koulování ale VS,“ okřikla nás Ann. Do kýblů jsme nabrali sníh a vymodelovali věže. Stěny jsme (bohužel) modelovali rukama. Studily pěkně, to vám řeknu… Najednou byl hrad hotový a zbývaly jen vodní (rozumějte ledové) příkopy. Chviličku poté, co jsem tam vodu nalila, tak v příkopu zmrzla. ,,Kdo jde bruslit?“ zeptala jsem se a došla na půdu pro brusle. Dojeli jsme autobusem na nejbližší kluziště. V šatně jsem se převlíkla do krasobruslařského kostýmku. Před šatnou jsem zahlédla svého kluka. ,,Dave?“ zeptala jsem se. ,,Čau Linn,“ zazubil se na mě. Moje nejstarší sestra se po něm ohlédla. ,,My se známe?“ zeptala se a Dave se začal chechtat. ,,Říkej-mi-Marie!“ zasyčela jsem podrážděně. ,,Máš nějakou mizernou náladu. Dáš si horkou čokoládu?“ zeptal se. ,,Ani jsem nezačala bruslit. Necháme to na pak,“ odpověděla jsem a vjela na plochu. V tu chvíli začala hrát hudba a všichni bruslaři opustili led a zalezli buď do šaten nebo mezi publikum. (Jestli jsem se ještě vůbec nezmínila o společném sesterském koníčku, čili krasobruslení, tak se omlouvám.) Rok co rok máme se sestrami na Silvestra vystoupení, které pořádá naše krasobruslařská trenérka (se vstupem zdarma, samozřejmě). Mám fakt štěstí, že jsem v týmu starších krasobruslařek, protože být v týmu s Ann by mi fakt vadilo. Ale je mi líto Kim, ta je taky v týmu mladších. Dave, kapku zaskočený mým vztekem se zařadil mezi publikum. S mými staršími sestrami jsme začali tančit naší sestavu. Holubička s otočkou, pirueta, axel, znovu pirueta, dvojitý axel... Po skončení písničky i naší sestavy se halou rozlehl potlesk a na led vjela Kim s Ann. Sestavu měli také výbornou, akorát Ann pořád neovládá axel. Kim byla na jedničku, ale trochu zavrávorala při přechodu z piruety na holubičku. Následoval taky potlesk a pak společná sesterská sestava. ,,Pyramidu!“ zaslechla jsem Linn po dvou minutách. ,,Zešílela jsi?! Vždyť bychom se mohli zabít! Kim a Ann ji ještě neumí!“ sykla jsem. ,,Kim a Ann, kružte kolem nás! My uděláme pyramidu. Dělejte piruety, axely, cokoliv!“ houkla tiše a dvě moje ségry se vzdálily. Chytly jsme se za ruce a začaly se točit. Pak jsme se pustily, zaklonily se, já vjela doprostřed a moje sestry mě zvedly na ramena. Zamávaly jsme nadšenému publiku a zadívaly se na ty naše ,,juniorky.“ Začaly předvádět figury, které jsme se učily až ve skupině starších. Daly si nohu za krk a začaly se točit. Pak přibruslily k nám a začaly nás v dost těsných kruzích objíždět. Pak se zastavily a každá se postavila z jedné strany k naší pyramidě. Publikum začlo tleskat a já jsem slezla sestrám z ramen. Hudba utichla a na led se vrátili původní bruslaři, kromě Davea, který na mě čekal. ,,Jsi skvělá. Dáš si tu čokoládu?“ zeptal se, zatímco jsem si zouvala brusle. Když jsem se obula do kozaček, šla jsem za ním. Koupil mi čokoládu a sobě capuccino. ,,Neposadíme se tady?“ zeptal se mě. Kývla jsem. Tvářil se dost ustaraně. Trochu mě to vyděsilo. ,,Víš, poslední dobou na sebe nemáme čas,“ začal. A jéje, to  bude průšvih, říkala jsem si. ,,Ty máš třikrát týdně bruslení, já fotbal plus oba máme školu...,“ říkal jakoby vyčítavě. ,,Proč na mě mluvíš tak vyčítavě? Vyčítám ti snad já ten tvůj fotbal?!“ vyjela jsem vztekleji, než jsem měla v úmyslu. ,,Nech mě domluvit. No a navíc si tak nějak přestáváme rozumět,“ řekl ještě vyčítavěji, než předtím. ,,Hele, nevyčítej to mě, jasný?! Ráno jsem ti volala, tys to nebral. Kde jsi byl, co?“ štěkla jsem už pěkně vztekle. ,,Sakra, nech mě domluvit. Byl jsem tady a mobil jsem nechal doma. Ale to není k tématu. Začal jsem se kamarádit s jednou holkou od nás s fotbalu. Navíc,“ zvýšil hlas, abych mu nemohla vynadat. Neměl proč. Tím mě tak zaskočil, že jsem nemohla vydat ani hlásku. ,,Ty se teď staráš o kotě, to máš tím pádem ještě míň času. A chodíš každou neděli do jezdecké školy. To na sebe máme čas jen v sobotu a to je málo. Navíc každou druhou sobotu jezdíme k babičkám... Vídáme se jenom o přestávkách ve škole a to je na chození děsně málo. Takže...,“ začal další větu. Víc říkat nemusel. Já jsem se zmohla jen na: ,,T-ty ses začal kámošit s tou fouňou z fotbalu?“ A to dost přiškrceně, přátelé. Přikývl. ,,Takže se mnou končíš? Kvůli mimoškolním aktivitám? Kvůli nějaký founě?“ špitla jsem. Znovu přikývl. Dopila jsem čokoládu abych si vrátila hlas, prudce jsem se zvedla a řekla: ,,sbohem.“ Přezula jsem se zpět do bruslí a vrátila se za sestrami na led. Stěží jsem zadržovala slzy. ,,Děje se něco?“ zeptala se Kellie starostlivě. Kývla jsem směrem k hledišti, kde Dave stále stál. ,,Pohádali jste se?“ to k nám přibruslila Kim. ,,P-poslal mě k vodě,“ řekla jsem přiškrceně. Náhle k nám doslova přiletěla Linn. ,,Je skoro dvanáct, už pomalu půjdeme. Co je ti?“ zeptala se mě, když si všimla, jak se mi v očích tvoří slzy. ,,Dave jí odkopnul,“ odpověděla za mě Kellie. ,,Chudinko. Jdeme domů?“ zeptala se soucitně. Mlčky jsem přikývla, nezmohla jsem se na slovo. Vešly jsme do šaten. ,,Hele, Benni nešel?“ zeptala se Ann. ,,Ne-e,“ odpověděla Kellie. Domů jsme jeli metrem. Když jsme dojeli domů, okamžitě jsem vešla do pokoje a zapla notebook. Měla jsem maila od Chloe.


Babicka nedorazi.
Klidne prijd.
Nebo chces skypovat?


Odpověděla jsem, že radši skypovat. Okamžitě mi pípnul skype, že Chloe se připojila. ,,Čau Chloe,“ vzlykla jsem. ,,Co je ti?“ zeptala se. ,,Poslal mě k vodě.“ ,,Dave? Syčák. Já mu nevěřila,“ zasyčela. ,,Žes mi to neřekla,“ rýpla jsem si, abych se trochu rozveselila. ,,Už kolikrát. Potřebuješ rozveselit?“ zeptala se. ,,Ne to je dobrý,“ houkla jsem. ,,Co? Že babičce jenom ujel vlak a je na cestě?“ zeptala se Chloe někoho za sebou. ,,Šmarjá. Musím končit. Čau!“ houkla a obrazovka blikla a zhasla. ,,Oběd!“ ozvalo se zdola. Seběhla jsem schody a připojila se k ostatním. ,,Dobrou chuť,“ popřál strejda a pustil se do jídla. ,,Co se stalo mezi tebou a Davem?“ nevydržel to taťka. ,,Prostě je to blb, to je všechno,“ řekla Linn místo mě. ,,Blb? Přímo pablb,“ zasyčela Kellie. I když obvykle s ostatními komunikuji, dnes mi to nešlo. Vrátila jsem se do pokoje a hrála jsem si se Sněhuláčkem. Po dvou hodinách se ozvalo zaklepání na dveře a vešla Linn. ,,Můžu s tebou mluvit?“ zeptala se. Ani nemusela něco říct a bylo jasné, že se hodlá bavit o mém rozchodu. ,,Víš, když jsem se rozešla s Markem...,“ začala, ale já ji přerušila. ,,Jenže to jsi poslala k vodě ty jeho a ne on tebe,“ špitla jsem. ,,Každopádně,“ pokračovala zvýšeným hlasem, ,,mi to bylo moc líto. Abych se s tím nějak vyrovnala, začala jsem chodit na krasobrulení, do pěveckého kroužku, pořídila si kotě...,“ řekla a bylo jasné, kam tím míří. Chce po mě, abych si vymyslela víc aktivit, abych zapomněla na Davea. ,,Ty už na brusle ale chodíš, kotě máš taky, ve zpívání jsi nejlepší ve třídě... Mohla bys třeba dělat nějaké projekty, psát slohovky, nebo tak,“ navrhla mi s úsměvem. ,,A o čem bych asi měla psát projekty?“ zeptala jsem se. ,,Například na hudebku o One Direction, na dějepis bys mohla například sáhnout do nejhlubších kořenů rodiny a sestavit obří rodokmen, který by mohl dosahovat až do dob Marie Terezie...,“ přemítala moje nejstarší sestra. ,,Dík, zkusím to,“ poděkovala jsem. Sedla jsem si k notebooku a připojila se k naší wifi, abych shromáždila informace o One Direction. O dvě hodinky později vešla Kellie. ,,Můžu...?“ zeptala se. ,,Jo pojď,“ odpověděla jsem klidně. ,,Hele, napadlo mě, ty ses kamarádila s tím...,“ zapřemýšlela. ,,Myslíš Alexe?“ zeptala jsem se a uložila obrázek. ,,Jo. No, myslela jsem, že když teď nemáš Davea, že bys mohla chodit s ním,“ řekla a nehodlala se mi podívat do očí. ,,Jsi si JISTÁ?“ zeptala jsem se. ,,Jo. Byl moc fajn. Zkus to,“ poradila. ,,To k němu mám jen tak přjít a zeptat se: Čau Alexi, můj kluk mě odkopl nemohl bys ho nahradit?“ zeptala jsem se posměšně. ,,Máš na něj číslo, nebo snad ne? Napiš mu, jestli by se s tebou nesešel,“ řekla a zmizela. Udiveně jsem se za ní dívala přes prosklené dveře a pak pokračovala v referátu. Po dalších desti minutách jsem ho měla hotový, jen jsem ho vytiskla. Zašla jsem do skříně pro asi dvě stě let starou bichli. Asi dvě stě let se na poslední strany píše, kdy se kdo v naší rodině narodil a kdy zemřel. Věděli jste, že královna Alžběta II. je moje vzdálená prateta? Začala jsem zpracovávat obří rodokmen, se všemi svými sestřenkami, včetně nenáviděné Violy, která hezky vypráví, srandovního bratrance Craiga... Ještě jsem se ani nedostala k prapraprababičce a zaťukala máma. ,,je sedm, nepůjdeš dolů?“ zeptala se. ,,Jojo, jenom dopíšu praprababiččino jméno.“ ,,Sestavuješ rodokmen?“ zeptala se a podívala se na mojí dvouhodinovou práci. ,,Hm,“ řekla jsem a napila se džusu. S mamkou jsme došly dolů na filmy. Shlédli jsme asi pět filmů a bylo půl jedenácté. ,,Přátelé, letos mám pro vás novinku. Smím vás pozvat na diskotéku?“ zeptal se strejda. ,,Jasan,“ odpověděli jsme sborem. Strejda nás vyvedl ven a na autobus. Dojeli jsme až do obchoďáku na Wood Green a tam do toho disko klubu. ,,Jsi super, strejdo,“ řekla nadšeně Kim. ,,Hele strejdo, můžu si objednat colu?“ zeptala se Kellie. ,,Jasně,“ odpověděl a uklonil se mamce: ,,smím prosit?“ Mamka se podívala na taťku s otázkou v očích. Taťka se na ni zašklebil a požádal o tanec Linn. Já s ostatními sestrami a Bennim jsme zůstali stát na místě u baru. ,,Dáte si něco?“ zeptal se náhle barman. ,,Jen džus, prosím,“ řekla jsem. Najednou jsem zahlédla Davea. Dařilo se mi ho ignorovat. Než se mě Kim zeptala: ,,hele, co je to za holku vedle Davea?“ A zahlédla jsem moji veřejnou nepřítelkyni Susan. ,,Já toho idiota zabiju! To je Susan!“ sykla jsem do jejího ucha. A pak jsem zahlédla ještě někoho. ,,Alexi?“ zeptala jsem se když jsem k němu došla. ,,Ahoj Marie, netušil jsem, že tě tady potkám,“ pozdravil mě vesele. ,,Nebo spíš jsem myslel, že tě potkám s Davem,“ řekl ještě. Mlčela jsem. ,,Vždyť Dave je támhle, proč nejsi u něj?“ pokračoval udiveně. Pokračovala jsem v mlčení. ,,Hej, co je ti?“ zeptal se ustaraně. ,,Ten syčák mě odkopnul,“ špitla jsem. ,,Co to povídáš? Vždyť tě prý pozval na brusle?“ řekl hodně udiveně. ,,Nikam mě nepozval, náhodou jsem ho tam potkala. A tam mě odkopnul,“ řekla jsem s podivem nad tím, že jsem byla schopná chodit s takovým lhářem. ,,Žádáme všechny, kdo nezůstanou na ohňostroj, aby opustili klub,“ ozvalo se nad námi po hodině a půl. ,,Zůstáváš tady?“ zeptala jsem se ho. ,,Jo, a ty?“ přeptal se. ,,Taky,“ usmála jsem se. Vystoupali jsme na střechu, která byla chráněná skleněnou kopulí a byl nádherný výhled na nebe. S Alexem jsme si stoupli přímo ke skleněné stěně, abychom měli výhled. V tu chvíli se přímo vedle mě objevil Dave. ,,Ať si mě nevšimne, prosím, prosím!“ prosila jsem v duchu. Jenže marně. ,,Hej, co ty tu děláš?“ zeptal se. ,,Přišla jsem na ohňostroj, vadí ti to?“ zasyčela jsem. ,,Ne. Tohle je Susan,“ představil mi ji. ,,Znám ji moc dobře. Tohle je Alex,“ odpověděla jsem vztekle. V tu chvíli začal ohňostroj a mě byla nějaká pitomá Susan úplně ukradená. Protože v ten okamžik mě totiž Alex objal a zašeptal: ,,Šťastný nový rok... ,“

 

komentáře