Možné je všechno (4. díl)

21.04.2013 15:40

 

Zvedla jsem se ze židle a šla do kuchyně. Mamka vařila něco, co jsem v životě neviděla. ,,Co to je?“ zeptala jsem se. ,,Oběd,“ zavrčela na mě mamka. Když jsem si připravené ingredience prohlédla, naštvala jsem se. Mamka moc dobře ví, jak nesnáším pálivé jídlo a udělá chilli papričky! ,,Nastrouhej ten čedar, buď tak laskavá,“ řekla mi, když viděla jak se tvářím. Když jsem práci dokončila, vrátila jsem se do pokoje. Vzala jsem knihy, které jsem chěla do knihovny vrátit a dala si je do tašky. Nevěděla jsem proč, ale cítila jsem se hrozně sama. Bylo mi smutno. Chyběl mi jeho krásný úsměv, který mě vždycky dokázal udělat šťastnou. Úsměv, který nedovolí, abych brečela. Úsměv, který...bylo by to na dlouho, než bych to všechno vyjmenovala. Cítila jsem se ještě osaměleji, než kdy dřív a měla jsem chuť sebou praštit na postel. Smutně jsem se posadila. Pak jsem si uvědomila, že mi pípá twitter. Posadila jsem se na židli a zahleděla se na monitor. Loui mi psal!

 

,,Je opravdu těžké bez tebe být. Chybíš mi zlato :*“
,,Ty mi taky chybíš!“
,,Ty jsi tady?“
,,Jsem. Strašně mi chybíš.“
,,Nemohli bychom se sejít dřív? Nevydržím to bez tebe!“
,,Nevím...my budeme za půl hodiny obědvat, takže možná kdybych vyrazila hned po obědě, budu tam tak v půl jedný.“
,,Budu tam ve třičtvrtě.“
,,To stihneš tak rychle?“
,,No jasně, pojedu metrem.“
,,Ahá :D“
,,No nic, já musím jít zkoušet...zítra máme koncert :)“
,,Tak jo, v knihovně.“

 

Posadila jsem se pohodlněji a usmívala jsem se. Za hodinu jsem se měla setkat se svým miláčkem v knihovně. Po půl hodině, když mě mamka volala na oběd, jsem vyletěla ze židle. Ale neuvědomila jsem si, že mám zavřené dveře, takže jsem do nich v plné rychlosti narazila. No...přesně já. Když jsem je otevřela, všimla jsem si, že brácha na mě zírá. Asi slyšel tu ránu. Ignorovala jsem ho a došla jsem do obýváku. Posadila jsem se na svou židli a vzala si svůj talíř. Zmateně jsem se na to podívala. Bylo to něco v trojobalu. A to ‘něco‘ bylo cítit paprikou a čedarem. Ukrojila kousek toho ‘něčeho‘ a strčila jsem to do pusy. Kupodivu to bylo sladké. Až příliš sladké. Zatvářila jsem se znechuceně a polkla. Pak jsem se otřásla. Ani brácha se netvářil nijak nadšeně. S odprem jsem to dojedla. Pak jsem vrátila do pokoje, popadla jsem knížky a šla jsem. V přesíni jsem si vzala sandálky na podpatku a šla jsem. Rychlým krokem jsem byla během deseti minut na místě. Vešla jsem dovnitř, vrátila knihy a šla jsem se podívat na detektivky. O chvilku později mi někdo zakryl oči. Ohlédla jsem se. Byl to Liam! ,,C-co ty tady děláš?“ zeptala jsem se zmateně. ,,Přišel jsem za tebou,“ řekl a přišel o kousek blíž ke mně. ,,Ale proč?“ začínala jsem panikařit. ,,Protože Louis není jediný, který se do tebe zbláznil,“ odpověděl. ,,Za chvíli se tady objeví, nemůže mě vidět s tebou!“ řekla jsem. ,,Co je mi po tom, jestli nás tady uvidí, nebo ne?“ zeptal se a udělal ještě jeden krok. ,,Liame, já miluju Louiho, ty to víš a on to ví taky!“ šeptala jsem. ,,No a?“ ptal se tvrdohlavě. Už stál u mě hrozně blízko. ,,Liame, moc tě prosím, nedělej to!“ šeptala jsem. Podíval se na mě dost ublíženě. Vyklouzla jsem mu a dál zkoumala detektivky. Po chvilce přišel Loui. ,,Liame, co tady sakra děláš?“ zeptal se naštvaně. ,,A co tu děláš ty?“ zeptal se Liam. ,,Přišel jsem za svou přítelkyní!“ zasyčel. ,,Tak...vy spolu opravdu chodíte?“ zeptal se. V očích měl slzy. ,,Jo,“ odpověděl Loui. Přišel ke mě, objal mě a dal mi pusu. Liam se otočil a odešel. ,,Neboj, to ho přejde,“ řekl, jako by mi četl myšlenky. ,,Vždyť já vím,“ řekla jsem. Pak mě začal hladit po vlasech. ,,Co jsi vlastně chtěla za knihy?“ zeptal se. ,,Pomstu,“ řekla jsem. ,,Co tím myslíš?“ zeptal se zmateně. Udělala jsem pár kroků k čarodějné literatuře. ,,To myslíš vážně?“ ptal se. Přikývla jsem. Vzala jsem první knihu, kterou jsem našla a zalistovala v ní. ,,Ne, tuhle ne,“ řekla jsem si pro sebe. Vrátila jsem jí do poličky. Louis ke mě přišel zrovna když jsem se natahoval pro další knihu. ,,Není tohle dost velká pomsta? Chodíš s celebritou!“ řekl mi tiše. Musela jsem mu dát za pravdu. ,,Dobře. Teď si vezmi nějakou detektivku a půjdeme. Našel jsem skvělé místo,“ řekl mi a vzal mě za ruku. Z poličky jsem si vzala jednu detektivku a šla jsem. Loui mě vedl ulicemi, až jsme došli k jedné kavárně, kterou často míjím. Vešli jsme dovnitř. Louis objednal pro každého jeden cheesecake. Posadili jsme k oknu a povídali si. Pak mě Loui vzal za ruku a usmíval se na mě. ,,Mám tě moc rád,“ řekl mi. ,,Vždyť já tebe taky,“ zašeptala jsem. Pak se ke mě naklonil a dal mi pusu. ,,Jsi nejdůležitější osoba v mém životě,“ šeptala jsem. ,,Ty v mém,“ přerušil mě. V očích se mi vytvořily slzy dojetí. Loui mi je setřel. Cítila jsem se šťastnější, než kdy dřív. ,,Jsi kvítek na zelené louce. Jsi kapka vody v poušti. Jsi ostrov ve vodní pustině. Jsi ta pravá. Já to vím,“ řekl mi. Všimla jsem si, že i jeho oči jsou trochu zvlhlé. Uvědomila jsem si, že hraje hudba a že celá kavárna nás pozoruje. Loui se zvedl a vyzval mě k tanci. Došli jsme na parket a začli tančit. Pak nás obklopily další páry. Tančili jsme uprostře parketu. Já se mu dívala do očí a usmívala se, on se díval do mých a také se usmíval. Tahle chvilka byla jen naše. Pak hudba dohrála. Většina párů se posadila, my však stále tančili, dokud nezačala další píseň. Byla to nádherná píseň Hey you. Loui mě znovu políbil.

 

Speciální poděkování mojí kamarádce Pétě, která mě nejvíc motivovala k dopsání tohohle příběhu :)

 

komentáře