Možné je všechno (3. díl)

13.04.2013 14:07

 

Ležela jsem a koukala se do stropu. Pak jsem si uvědomila, že zase brečím. Slzy mi stékaly po tvářích, ale já je nesetřela. Zajímalo by mě, jestli na mě Loui myslí tak jako já na něj. Ale vsadila bych se, že ano. Možná ho taky probudila ta bouřka. Nedokázala jsem na něj přestat myslet, nešlo to! Když jsem zavřela oči, viděla jsem jen jeho krásný úsměv a ledově modré oči. Ne nepřátelsky ledové a chladné jako můj brácha, ale ledově modrý odstín. Krásnější oči jsem nikdy neviděla. Při myšlence na jeho nádherné oči jsem přestala vnímat bouřku. Nakonec jsem dokonce usnula. Když jsem se ráno probudila, bylo devět. Šla jsem se do kuchyně nasnídat. Prostě jsem popadla kus chleba namazaný máslem a vrátila se do pokoje. Zapla jsem notebook a koukla se na twitter. Měla jsem zprávu od Louiho.

 

,,Už jsi v pořádku?“
,,Jsem :­­*“
,,To je super.“
,,Myslela jsem na tebe.“
,,Já na tebe taky.“
,,Vážně?“
,,Jasně.“
,,Taky tě probudila ta bouřka?“
,,Já vůbec nespal, myslel jsem jen na tebe
,,Loui, mohl bys za mnou dneska přijít do hlavní londýnské knihovny?“
,,Za tebou kamkoliv
,,To je od tebe milý.“
,,V kolik?“
,,Já nevím, budu tam už od dvou, záleží na tobě.“
,,Budu tam v půl třetí
,,Dobře.“
,,
,,Musím se jít převlíct, teď jsem vstala :D“
,,Ok, ale vrátíš se, že jo?“
,,Jasně
 

Došla jsem ke skříni a vyndala jsem čisté triko a džínové kraťásky. Šla jsem si vyčistit zuby a rovnou jsem se učesala. Unaveně jsem se natáhla po mamčině žehličce na vlasy a použila jsem jí. Vůbec to nevypadalo špatně, naopak. Vrátila jsem se k notebookovi. Tentokrát mi psal Harry.

 

,,A vy teď spolu jako chodíte?“
,,Dalo by se to tak říct. Proč se ptáš?“
,,Protože už znám důvod, proč Liam včera utekl.“
,,No to snad ne!“
,,Tys to pochopila?“
,,Rostou jablka na jabloni?“
,,Hahaha!“
,,Co tě raflo?“
,,Sarkazmus!“
,,Pfff...“
,,Nechápu, co se na tobě Louisovi líbí.“
,,Tak to od tebe bylo hnusný!“
,,Tak promiň!“
,,Ne!“
,,Takhle jsem to nemyslel!“
,,Ale myslel!“
,,Nemyslel, promiň!“
,,Typickej chlap!“
,,Jak to jako myslíš?!“
,,Tak jak to říkám!“
,,Seš fakt hrozná...“

 

Nemohla jsem tomu uvěřit! Rozbrečela jsem se a napsala jsem Louimu.

 

,,Tak, jsem zpátky.“
,,Viděl jsem tu tvou hádku s Harrym.“
,,Vážně?“
,,Jo. Teď je ve svém pokoji a mlátí hlavou do zdi.“
,,Takhle jsem to ale nemyslela!“
,,On toho nechá, neboj.“
,,Vážně?“
,,Jasně
,,Neměla jsem bejt tak hnusná.“
,,On se uklidní, vážně.“
,,Dobře.“
,,A ty na to taky zapomeň, jasné?“
,,Dobře.“
,,On to tak taky nemyslel.“
,,Já vím, byla jsem naštvaná.“
,,On taky.“
,,To jen kvůli tomu sarkazmu?“
,,Jo.“
,,Já to tak nemyslela, vážně!“
,,Já vím. Půjdu ho uklidnit jo? Hned jsem zpátky“
,,Dobře.“
 

 

Zapnula jsem si hudbu a chvilku jsem čekala. Po chvíli začal brácha bouchat na zeď. Ignorovala jsem ho. Když mi Loui konečně napsal, měla jsem už lepší náladu.

 

,,Tak, už je to v pořádku.“
,,To jsem ráda.“
,,On je vlastně docela citlivý, jen musíš vědět, jak na něj.“
,,Nebrečel doufám?“
,,Měl v očích slzy, ale nebrečel.“
,,To jsem vážně taková?“
,,Nemůžeš za to, poslední dobou měl pořád špatnou náladu.“
,,Fakt? Proč?“
,,Je teď jedinej ze skupiny sám, štve ho to.“
,,Aha...ale stejně, cítím se provinile.“
,,Nemusíš.“
,,Já vím, ale nemůžu si pomoct.“
,,Kdybych mohl, tak bych tě objal :*“
,,Já tebe taky. Abych pravdu řekla, taky mám v očích slzy.“
,,Jen prosímtě nebreč.“
,,Slibuju
,,Tak dobře. Co vlastně chceš v té knihovně?“
,,Potřebuju si najít jednu nebo dvě knihy které mi pomůžou.“
,,Aha.“
,,Opravdu je to s Liamem tak jak si myslím že to je?“
,,Co tím myslíš?“
,,Jako že tě bere jako konkurenta a že je z toho hrozně zničenej.“
,,Jo, tak to je pravda.“
,,To je zvláštní...“
,,Co je zvláštní?“
,,Takovou dobu nic a teď hned dva :D“
,,Aha...“
,,Achjo, musím jít pomoct mamce s vařením, tak odpoledne v knihovně jo?“
,,Pa

 

 

 

Tohle ještě neni všechno! Jak myslíte, že to bude dál?

 

komentáře