Cesta mimo naši galaxii

07.06.2012 14:49


Blíží se rok 3000 a s ním i další let do vesmíru. Tentokrát ale mimo Mléčnou dráhu objevovat nové galaxie. Kapitán Leonardo Artua, průzkumnice Edit Leclarcová, vědec Ernest Marian Vincioni, poručík Michelle Monmartová a navigátor Alfred Crabtree. To jsou naši astronauti. Už tři roky se chystají na cestu napříč vesmírem. Teď nastal čas, aby realizovali cestu.

Zvuky z amplionu hlásí: „Ustupte! Ustupte astronautům!“ „Monsieur, zapnout pásy!“ „Rozkaz, monsieur Artua.“ „Michelle! Jak si to přetavujete?“ zeptal se Crabctree, který musel být nejspíš potomkem inspektora Clouseaua, jinak se jeho mluva prostě vysvětlit nedala.  „Omlouvám se, že jdu pozdě, monsieur Crabtree.“ vyhrkla Michelle udýchaně  a v běhu si nasazovala helmu. 3-2-1-Start!

O tři hodiny později se raketa ocitá mimo naši galaxii. „Hele, planeta! Modrá čočka.“ „Cože? Co vidíš? Planetu? Jaká Modrá čočka?“ ptal se Ernest ,,On asi myslí Modrá vločka," houkla zezadu Michelle. „Hvězda Modrá čočka. Planeta nablízku,“ vyjekl Crabtree a dodal: „Je žůžová!“. „Co to mele?“ ptá se Edit Michelle. „Že je nablízku růžová planeta,“ na to Michelle. „Přistáváme!“ řekl Ernest Marian. „Páni, to je nějaká divná planeta,“ poznamenal Leonardo. „Hele, les! Co když tam žijou ofini? Co když nás zadřepí?“ . „Co? Ufouni? Jako jestli nás zastřelí?“ vykřikla zděšeně Edit.  „Oui, manquer.“ „Hloupost! Koukejte, jsou milí.“ vmísila se do debaty Edit, když spatřila dav usmívajících se ufonů. „Vítáme vás na planetě Žůžožužu. Dáte si marcoipián?“ řekl ufon, co kráčel v čele a vypadal trochu jako pruhovaná mrkev s nohama. „Co to je, marcoipián?“ zeptala se Edit „Asi marcipán.“ odpověděl Ernest. „Jo, ták,“ na to Edit, „dáme si rádi. Ach, ne!“ „Co je?“ „Musíme letět.“ „Chcete marcoipián na cestu?“ zeptal se ufon znovu. „Ano, děkujeme. Tak, sbohem.“ řekla Michell.

O kus dál stála jejich raketa JUANITA BX-6935. „Nastartujte! 3-2-1-Start! Letíme!“ „Ochutnáme marcoipián?“ „Ne, až na Zemi. Ochutnáme na společné oslavě.“ „Dobrá, teď se vyspíme.“ „Chrrrr......“

O pět hodin později přistáváme na Měsíci. „Kde to jsme?“ zeptala se Michelle. „Jsme na Měsíci! Který blbec řídil?" štěkla ještě popuzeně směrem k posádce. „Počítač," odpověděl Leonardo.  
Už letíme na Zem,“ dodal. O tři hodiny později jsme zpět na Zemi. „Vy jste byli na Měsíci? Co jste to nacvičovali?" ptají se nás po přistání.  „Pardeón, to byl omyl neomylného autopilota.“ „Aha, no tak v pořádku.“ . „Oslava! Dá si někdo marcoipián?“

Komentáře